Bartova kometa

Tabule: Kursíva není sprosté slovo

Gaučová scéna: Černobílí Simpsonovi s velikýma očima tancují před televizí

 

Školní zahrada

Ředitel Skinner v brýlých a bílém plášti stoje pod nápisem Týden vědy mluví ke skupině žáků: „A nyní, na závěr našeho týdne vědy, velkolepé vyvrcholení. A tím bude vypuštění našeho sondážního balónu“.

Záběr na modrobílý balón u kterého stojí školník Willy

Děti: „Jééé! Huráááá!“

Bart Simpson: „Leť balóne! Ať žije věda! Wow!“

Skinner nadzvedávaje brýle: „Ať žje věda? Wow? Nemůžu tvrdit, že schvaluji to wow, ať žije věda zní pěkně. Vypusťte balón!“

Školník Willy odstřihne šňůru a balón se vznese.

Děti: „Jééé! Huráááá!“

Záběr na ďábelsky se usmívajícího Barta, který zatáhne za provaz držící v ruce a na balóně se rozbalí podobizna ředitele Skinnera s nápisem Jsem prdeláč Skinner. Děti se začnou smát.

Skinner: „Cože? Jsem prdeláč Skinner? Nééééé!“ Skinner se rozběhne za balónem a zoufale, leč marně, se ho snaží chytit.

Bart: „Ty oči se mi moc nepovedly.“

Milhouse: „Barte, jestli máš nějakou chybu, tak to, že jsi perfektcionalista. Jestli vůbec chybu máš“

Skinner přestane pronásledovat odlétající balón a otočí se na děti: „Kdo zničí ten balón, nemusí se učit zlomky.“

Děti začnou po balónu metat kamení, místo něj však trefují žluté auto stojící opodál.

Skinner: „Pozor děti, to je moje auto.“

Nelson popadne kámen a napálí ho přímo do okna auta: „Cha cháá!“

Skinner: „Zničte ten balón.“

Willy: „Tak jo.“ Popadne pušku a dvakrát vystřelí, jenže balón mine a naopak ohrozí dvě prolétávající stíhačky.

 

Nebe nad Sprigfieldem

Pilot na palubě jedné ze stíhaček: „Tango 14, jsme pod palbou! Už mám ten nepřátelský objekt na obrazovce“. Na obrazovce se objeví silueta školníka Willyho s puškou v ruce a nápis Iraq, fighter jet.

Pilot: „Zas Iráčan! Odpaluju samonaváděcí raketu.“ Zmáčkne čudlík a zpod stíhačky vyletí raketa. Otočí se a zasáhne vedle letící stroj, který okamžitě exploduje.

Pilot: „Vedle! Odpaluji ještě jednu.“ Vyletí další raketa a tentokrát zasáhne jeho vlastní stroj. Další exploze.¨

Dva piloti klesají na padácích.

Jeden říká: „Takhle to vypadá, když seberete peníze armádě a dáte je do zdravotnictví.“

Druhý odpovídá: „Je to dobrý program, jen mu dát šanci a uvidíš.“

Oba padáky se rozpadnou a piloti letí volným pádem. S křikem dopadnou do křoví a začnou se mlátit.

 

Školní zahrada

Skinner se dívá za odlétajícím balónem: „Bude ve vzduchu měsíce, proklínám toho chlapa, co objevil hélium i toho Pierra Julese Jansena. Teď zjistím, kdo to udělal. Barte! Ukaž kapsy!“

Bart (udiveně): „Myslíte moje kapsy? No dobře, samozřejmě, ale nechápu jak….“ Vytáhne z kapsy prak, baseballový míč, několik dolarů a nějaké papíry. Skinner se na ně vrhne a pozná v nich plány na úpravu balónu a obrázky Barta, jak ho vyrábí.

Skinner: „Hm, detailní nákres balónu, notářsky ověřené fotky jak vyrábíš tu lumpárnu, jiná verze toho nápisu o mém zadku.

Bart: „Hrajem na babu, Milhousi.“

Milhouse: „Tak jo.“ Rozeběhne se a Bart za ním. Jenže Skinner ho zadrží.

Skinner: „Za tohle tě potrestám Barte, a tentokrát to nebude jen rákoskou. Protože jsi ohrozil vědu, musíš jí to teď vynahradit.“ Zamyslí se. „ Ano, od zítřka mi budeš pomáhat s mým koníčkem – astronomií. Zapisovat souřadnice, nostit pomůcky a tak dále. V půl páté ráno.“

Bart: „Ono je půl páté taky ráno?“

 

Simpsnovic dům (noc)

Bartův radiobudík – na displayi se změní čas z 3:59 na 4:00: „Jsou čtyři hodiny ráno, čas na ranní zprávy. Ale ještě se nic nestalo. Všichni totiž spí ve svých vyhřátých postýlkách. Dobrou noc.“ Bart ospale vstává, svítí si baterkou. Vejde do pokoje rodičů.

Bart: Mami, udělej mi snídani.

Marge (velmi ospale): „V koši je plněná paprika od včerejška. Dobře si ji opláchni.“

Bart schází do přízemí, kde se Spasitel se Sněhulkou koukají na televizi. Když vidí Barta, Spasitel televizi vypne a oba předstírají, že spí.

Bart vyjede na kole z garáže a šlape spícím městečkem.

Bart: „Ještě je tma, zapnu si dynamo.“ Zapne dynamo, to však jde tak ztuha, že ho skoro neušlape. Zcela vyčerpán dorazí před školu.

 

Školní zahrada

Skinner dívaje se do velikého dalekohledu: „Jo, není nic krásnějšího než věda. Užiješ si všeho. V klidu si sedíš, nemluvíš, píšeš si čísla, dáváš pozor. To všechno je věda.“

Bart: „Tímhle dalekohledem se budem koukat?“

Skinner: „Jenom já. Ty se dívat nebudeš,“ škodolibě se zasměje, „ty nesmíš! Astronomie tě bude bavit i bez dalekohledu.“ Ukáže na oblohu. „Tam jsou všechna ta souhvězdí, o kterých jsi slyšel. To je Orioin, Labuť, Vozka.“ Ukazuje na souhvězdí.

Bart: „A proč se nepodobají svým jménům?“

Skinner: „Musíš zapojit svou představivost. Hele, Tři moudří muži,“ ukáže na souhvězdí, kde se zřetelně rýsují tři mužské tváře.

Bart: „A kdo jim vlastně dává ty jména?“

Skinner: „Ten kdo je objeví. Doufám, že jednou objevím něco, co ponese mé jméno.“

Bart: „A vy jste ještě nic neobjevil?“

Skinner (zklamaně): „Jednou. Ale dříve než jsem se dostal k telefonu, můj objev už ohlásil ředitel Kohoutek. Potom jsem šel za ním a tím jeho pomocníkem… A proto si sebou pořád nosím mobilní telefon.“ Vyndá z kapsy telefon, podá ho Bartovi a skloní se k dalekohledu. „Tak, dnes ráno budeme zkoumat malý kousek oblohy, kde prý nic není. Já věřím v opak.“

Bart: „A co teda přesně chcete, abych dělal?“

Skinner: „Jenom zapisuj, co ti budu diktovat. Šest hodin devatenáct minut rektascenze, čtrnáct stupňů dvacet minut deklinace – a nic.“

Bart: „Mhm“

Skinner:  „Šest hodin devatenáct minut rektascenze, čtrnáct stupňů dvacet tři minut deklinace – a nic.“

Bart: „Mhm“

Po nějaké době, Bart už otráveně leží a zapisuje, Skinner: „Šest hodin devatenáct minut rektascenze, čtrnáct stupňů padesát minut deklinace – zas nic. Máš to Barte?“

Bart: „Nemám.“

Skinner: „Dobře. Nebesa! Telefon, rychle!“ Vymačká číslo.

 

Springfieldská observatoř

Pracovnice telefonuje a diktuje kolegovi: „Prověř šest-devatenáct-čtrnáct-padesát jedna.

Dalekohled se obrátí zadaným směrem a v hledáčku se objeví sondážní balón s nápisem Prdeláč Skinner.

 

Školní zahrada

Skinner do telefonu: „Ne ne, už není třeba. Tohleto už moje jméno má.“ Zaklapne telefon, podá ho Bartovi a přemítá: „Letí dost nízko nad zemí, třeba ho chytím.“ Otočí se na Barta: „Žádné hraní s dalekohledem, Barte. I malá změna elevace může zničit celou dnešní práci.“ Pak se rozběhne za balónem. Jakmile zmizí, Bart praští do dalekohledu a roztočí ho kolem dokola.

Bart: „Juchů! Všichni na palubu! Piráti na zádi!“ Podívá se do dalekohledu. „Fíha!“

V hledáčku dalekohledu se objeví letící kometa.

Bart veme telefon a zmačkne Redial

Bart (do telefonu): „Observatoř? Tady je Bart Simpson. Vidím něco na nebi na čtyři–osm-dvanáct a na konci sedm.“ Zatočí dalekohledem.

Skinner mezitím na průlezce chytí sondážní balón.

Skinner: „Ááá, mám tě, ty můj boubelatý dvojníku.“ Snese se s balónem před Barta.

Skinner (k Bartovi): „Mám ho. Co to děláš? Dej to sem!“ Vytrhne mu telefon a přiloží ho k uchu.

Ženský hlas ze sluchátka: „Gratuluju Barte, právě jsi objevil kometu.“

Skinner: „Nééééé!“ Při tom upustí balón a ten se opět vznese.

Skinner: „Nééééé!“ Poklekne na kolena.

Kolem projede kluk na kole rozvážející noviny, jedny hodí před Skinnera, objeví se titulek Škola je pro ztroskotance.

Skinner:: Nééééééééé!“ Rozléhá se to široko daleko.

 

Simpsnovic dům

Simpsnovi sedí u večeře.

Homer: „A pak jsem ujel, takže mé číslo určitě nikdo neviděl.“

Líza: „Vypadá to, že se ti dneska dařilo.“

Homer (s úsměvem): „Jó, zapomněl jsem jít do práce.“

Marge: „Co ty jsi dneska dělal, Barte?“

Bart: „No, to se budeš divit.“ Vytáhne noviny. Na titulní straně je jeho fotka a titulek Chlapec objevil kometu.

Marge: „Chlapec objevil kometu.“

Liza: „Co?“

Marge: „Malý Sprinfielďan objevil novou kometu. Byla nazvána Kometa Barta Simpsona. Oh, Barte. Já jsem na tebe tak pyšná.“

Bart: „Ale ty jsi na mě byla přeci vždycky pyšná.“

Marge (zamyšleně a váhavě): „Ano.“

 

Springfieldská základní škola

Bart nese tác s jídlem a prochází školní jídelnou. Zastaví ho obtloustlý inteligentně vypadající chlapec v brýlých a s motýlkem u krku.

Chlapec: „Sedni si k nám, Barte.“

Bart se nervózně rozhlédne a pak se podívá na osazenstvo stolu, kde sedí další čtyři školní šprti a usmívají se na něj.

Bart: „Eeee, no to bych moh.“

1.šprt: „Jako prvního studenta na Springfieldské základní, který objevil kometu, je nám potěšením přijmout tě za člena naší elitní party. Vítej v naší velké partě!“

Bart: „A!“

Šprti sborově: „Ahoj, kamaráde!“

2.šprt (ten tlustý s motýlkem): „Já jsem Rádiovka, protože mě zajímají rádia, to je E-mail, Cosin, Mikrochip, Databáze a Líza.“ Ukáže se, že u stolu sedí i Líza Simpsnová. Šprt se otočí na Barta: „Tobě budeme říkat Teleskop.“

Bart těžce polkne a zvedne se od stolu: „Už jsem dojed.“

Šprti sborově: „Ahoj, Teleskope, ahoj.“ Bart se div hanbou nepropadne.

1.šprt: „Ukážeš nám někdy v noci svou kometu, Barte?“

Bart: „Je za vámi.“

1.šprt sedící zády k velikemu oknu: „Já se vždycky otočím, jen když čekám, že něco uvidím, Barte. Je logické, že tvou kometu nemůžeme vidět teď, za denního světla. A bez dalekohledu.“

Bart: „Žádnej dalekohled nepotřebuješ. Je támhle!“

Všichni se otočí a spatří velikou ohnivou kouli. Šprti přiskočí k oknu a tváří se vyděšeně.

3.šprt: Ne ne ne ne, to nevypadá vůbec dobře.“

1.šprt: Vypadá to, že se k nám blíží fantastickou rychlostí.

Bart: „E?“

Líza: „Copak nechápeš, co se děje? Tvoje kometa se srazí se zemí a zničí všechno, co jí přijde do cesty.“

Bart: „Já to věděl, že budeš pomlouvat moji kometu, Lízo. Už od malička se snažíš najít na všem nějakou chybu.“

4.šprt: „Musíme vzburcovat všechny úřady.“

3.šprt: „Nejdříve na observatoř!“

 

Springfieldská observatoř

Po cestě k observatoři jede parta šprtů na dětských kolech a zpívají si idiotskou písničku: „My jsme velkáááá páááárta…..“.

Bart: „Ticho!“

Pracovník observatoře nahlíží do dalekohledu. V hledáčku se objeví obrovská kometa.

Pracovník: „Proboha!“

Pracovnice: „Worene, ty vždycky musíš koukat nejdýl z nás.“

 

Město Springfield

Nad městem se rozezvučí siréna. Lidé se vyděšeně zastavují. Děda Simpson sedí na lavičce s dalším staříkem.

Děda: „Jako když houkají soudný den. Tenhle umíráček jsem neslyšel už dobré tři roky.“

Stařík: „Tc, tc, tc, trable na obzoru.“

 

Springfieldská radnice

Starosta Quimby za řečnickým pultem: „Spoluobčané, Když jsem se dozvěděl o hrozící krizi, sedl jsem na první letadlo do Springfieldu. A jsem tu.“

Lidé tleskají.

Quimby: „Musím potvrdit, že na obloze je kometa. Kometa, která zasáhne Springfield.“

Ozve se nesmělý potlesk.

Quimby: „Tomu nemusíte tleskat. Tak, a následky by mohly být takovéto. Můžeš Jerry.“

Jerry stojící u promítačky zhasne a zapne promítačku. Na plátně se objeví obrazek komety padající na město. Pak se obrázek vymění a na dalším je zobrazen obrovský výbuch a šipka směřující do epicentra s nápisem Vočkův bar

Vočko: „Aaa, to snad ne!“

Na dalším obrázku je doutnající kráter a nápis Zuhelnatělá těla.

Quimby: „Naštěstí máme plán. Profesore:“

Profesor: „Ehm, dobrý večer dámy a ….

S publika se zvedne vynervovaný muž: „Ty Einsteine, honem, jakej plán.“

Profesor: Dobře, posaďte se, posaďte se. Tak,“ odhalí na stole dosud přikrytý model města i s letící kometou, „ve spolupráci s bývalými kádrovými úředníky a vojáky, kteří byli posláni předčasně do výslužby z různých důvodů, které tu nebudeme rozebírat, máme tento plán na obranu města.“ Zmáčkne čudlík. Kometa se začne blížit k zemi, ale proti ní vystartuje raketa. Profesor pokračuje: „Kometa se řítí na město, ale naše raketa ji zasáhne a rozmetá na kousíčky. Tak.“ Raketa na modelu zasáhne kometu, ta exploduje a rozpadne se. Jeden kousek zasáhne model Vočkova baru, který vzplane.

Vočko: „Aaa, to snad ne!“

Quimby: „A to bude konec naší paní komety.“

Lidé se smějí a jásají.

Pak vyjdou ven a zvednou oči k ohnivé kouli na nebi, která se stále přibližuje. Všichni se smějí, jen Líza se tváří skepticky. Někdo zvolá: „Jsme zachráněni!“

 

Simpsnovic auto

Simpsnovi jedou autem.

Homer: „Přestaňte se už bát té stupidní komety, zlikvidujou jí. Copak jste neslyšeli, co ten chlap říkal?“

Líza: „Ale tati, nemyslíš…

Homer: „Lízo, důvod, proč volíme své zástupce, je přece ten, abychom nemuseli pořád myslet. Vzpomeň na ty obavy o deštné pralesy před pár lety. Viděli, že je to problém, a úspěšně ho vyřešili. Nebo ne?“

Líza: „Ne, tati, nevyřešili.“

Homer: „Ó, to je pomluva.“

 

Novinový titulek: Raketa s pohonem smete kometu s ohonem

 

Město Springfield (noc)

Kometa září do tmy. Všichni jsou venku a sledují, co se bude dít. Ve Sprigfildské zbrojnici připravují raketu, na které je nápis Pozor, nemířit do obličeje. Mnoho obyvatel Springfieldu sedí na střechách svých domů, aby mělo lepší výhled. Stejně tak Simpsnovi, kteří na střeše dokonce roztáhli skládací zahradní křesílka.

Marge: „Homere, co když se to nepodaří?“

Homer: „Potom mám náhradní plán. Víš, zatímco ti bez fantazie budou ještě sedět, točit palci a broukat tutyryty tutyta, tutyryty tytytu.“ Homer si brouká a točí palci.

Bart: „Tati, ten plán?!“

Homer: „Nebuď nedočkavý. Takže oni sedí a tutyryty tutyta, tutyryty tytytu.“

Bart: „Tati!“

Homer: „No prostě naskáčem do auta a odjedeme přes most z města. Zatímco oni budou furt sedět a a tutyryty tutyta, tutyryty tytytu.

Líza: „Tati, už odpalují tu raketu.“

V dálce je viděta, jak je odpálena raketa, Homera to porazí.

Homer: „Hurá!“

Celým městem se nese jásot.

Raketa letí směrem ke kometě, zdá se, že má dobrý směr. Jenže proletí před kometou a napálí to rovnou do mostu – jediné únikové cesty.

Celým městem zavládne zděšení.

Simpsnovi na střeše se drží v objetí.

Líza: „Zasáhla most. Jsme ztraceni!“

Homer: Právě v takových chvílích bych chtěl být věřící.“

Po Evergreen Terace běží zpanikařený reverend Lovejoy: „Je konec!“ řve, „Je po všem, lidi! Víra nám nepomůže! Áááá!“ Proběhne přímo před Simpsnovic domem.

Z trosek mostu stoupá dým k obloze, na níž září blížící se kometa.

 

Simpsnovic obývák:

Simpsnovi sedí před televizí a sledují zprávy.

Kent Broockman: „Raketa vylétla směšně vysoko a přestala být, bohužel, ovladatelnou. A tím nám ponechala asi šest hodin života.“ Na projekci za Kentem běží záznam letící rakety zasahující most, který je posléze vystřídám odpočítaváním šesti hodin.

Kent: „Od ohořelého zbytku jediného únikového mostu se nám živě hlásí Arnie Pay a jeho Dopravní ráj.“

Arnie: „Most už není a letiště je bohužel na jeho opačné straně. Hodně obyvatel města se snaží přeskočit propast v autech.“ Následuje záběr, jak auta jedno po druhém padají do propasti. Pak na Arnieho sedícího ve vrtulníka, jak jí koblihu.

Arnie: „To je svědectví o nezlomném, nicméně nepříliš bystrém, duchu našich odvážných spoluobčanů.“

Kent: „O nebezpečí našeho úplného zničení jedná i federální vláda. Pojďme živě, přes satelit, na půdu Kongresu Spojených států.“

 

Sněmovna reprezentantů:

Předseda sněmovny: „Je to tedy jednomyslné, schvalujeme tímto mimořádný rozpočet na evakuaci města Springfieldu ležícího ve státě …“

Kongresman: „Moment. Navrhuji dodatek k tomuto rozpočtu. Třicet milionů z daní občanů na podporu perverzního umění.“

Předseda: „Jsou všichni pro zvýšení rozpočtu o prostředky na perverzní umění?“

Kongresmani „Nééé!“

Předseda: „Zamítá se.“

 

Simpsnovic obývák:

Kent Broockman: „Už jsem to říkal a řeknu to znovu – demokracie prostě nefunguje. Léta se novinář dozvídá věci, o kterých se z toho nebo onoho důvodu nesmí informovat. Zdá se, že teď to nevadí. Tak, následující lidi jsou teplí.“ Přes obrazovku běží seznam teplých lidí.

Marge: „Vypni to!“

Homer: „Počkej chvilku,“ snaží se seznam z obrazovky přepsat do diáře.

Marge popadne ovladač a vypne televizi.

Homer: „Proč jsou všichni tak nervózní? No tak je tu kometa, no a co? Shoří v naší atmosféře. A co zbyde nebude větší než hlava kocoura.“

Bart: „Možná máš pravdu.“

Homer: „To víš, že mám pravdu. A jestli ne, tak ať si nás to klidně seshora rozmáčkne.“

Ostatní sklesle vzdychnou.

Homer: „No tak dobře, jestli se toho tak bojíte, půjdem se teda schovat dolů do krytu.“

Líza: „My máme nějaký kryt?“

Homer: „Homer Simpson se o svou rodinu postará.“

 

Zahrada před Flandersovým domem:

Homer buší na dveře krytu: „Flandersi, otevři!“

Flanders pracně otevře bytelné dveře: „Ahoj, ahoj sousedé. Copak potřebujete?“

Homer: „Vylezte ven, my se chceme schovat do vašeho krytu!“

Marge (káravě): „Homere!“

Flanders se zasměje: „Trošku jsem s tím počítal, a tak jsem postavil kryt dost velký pro obě rodiny.“ Otevře dveře a je vidět prostorný a komfortně zařízený bunkr a usmívající se Mode i oba Flandersovi kluci.

Homer: „Nezajímá, ven!“

Marge: „Běž dovnitř, Homere.“

Všichni vlezou do krytu a Flanders za nimi zavře dveře.

 

Město Springfield

Kometa se blíží a svým stínem postupně zatemní Springfieldské náměstí se sochou, radnici a městké ZOO. Je slyšet nářek vyplašených zvířat. Hejno tučňáků zvedne křídla a odletí pryč. Občané města panicky běhají v potemnělých ulicích, schovávají se pod lavičky, pod markýzi a všude možně.

 

Flandersův kryt

Obě rodiny sedí naproti sobě. Flandersovi jsou klidní a vyrovnaní, Simpsnovi vypadají nervózně.

Marge: „Ještě hodinu!“

Homer: „Hodinu? Další hodinu to nevydržím. Proč se ta kometa tak courá?“

Ozve se zabušení na dveře.

Homer: „Už je tady.“

Flanders jde otevřít. Za dveřmi stojí velmi výhružně se tvářící obyvatelé Springfieldu, vepředu Vočko s kusem dřeva, Nelson s baseballovou pálkou a Barnie držící za hrdlo rozbitou láhev.

Flanders: „A jéje, zdravíčko, zdravíčko sousedi. Neměli by jste už být ve svých bunkříčcích?

Vočko: „My nemáme žádné bunkry, chceme do toho tvého!“ Výhružně poklepává dřevem.

Flanders: „Je mi líto, už je obsazeno.“

Vočko (zklamaně): „Vážně? Tak mi půjdem někam jinám, a tam umřeme.“

Všichni smutně odcházejí.

Flanderse se jich zželí: „Moment, možná že toho budu litovat, až nám dojde vzduch a nebudeme si moc pískat, ale – pojďte dál.“

Všichni se nadšeně nahrnou do krytu. Homer za nimi chce zavřít, ale kryt je tak plný, že nejdou dovřít dveře.

Homer: „Já – nemůžu – zavřít .. Nejdou zavřít dveře. Takže někdo bude muset ven.“

Líza: „Já bych šla, ale nevim kde jsem.“

Barnie: „Někdo se mě dotýká.

Skinner: „To já.“

Barnie: „Vy můžete.“

Šáša Krusty: „Dobrá, dobrá. Pojďme si říci, kdo by měl zůstat. Takže, v budoucnu budeme potřebovat smích. Já zůstávám.“

Vočko: „A taky někoho, kdo prodává pití. To jest mě. A někdo musí vyrábět proud, to můžeš dělat ty Homere.“

Homer (zamyšlěně) : „Jo, to bych mohl.“

Po nějaké době, Springfielďané se pořád nedohodli, kometa se blíží.

Reverend Lovejoy: „Tak jo, začneme znova. Potřebujem smích, duchovní osvětu, drbnu – to je moje žena….“

Homer (nahlas): „Počkejte! Všichni víme, co v budoucnu potřebovat nebudeme. Krámy pro leváky. To jseš ty, Flandersi.“

Homer (potichu k Flandersovým): „Je mi to moc líto.“

Homer (nahlas): „Flanders je tady jedinej neužitečnej. Jestli má někdo umřít, ať je to on.“

Homer (potichu k Flandersovým): „Je mi to líto, odpusťte mi to.“

Homer (nahlas): „Tak vykopnem Flanderse!“

Homer (potichu k Flandersovým): „Promiňte.“ Prstem ukáže na dveře.

Flanders (sklopí oči): „Dobrá, to je fér. Tak mějte se tady. Zakřičím, až kometa přiletí.“

Mode: „Jdu s tebou, Nede.“

Flanders: „Ne, drahoušku. Ty, ty zůstaň tady, protože….“

Mode: „Dobře.“

Flanders (k Toddovi): „Moh bych se venku zbláznit strachy, Todde. Takže když se táta bude dobývat zpátky dovnitř, zastřelíš ho.“ Předá mu patronu.

Todd vzlykne: „Dobře, tati.“

Flanders. „Tak jo.“

Todd pláče a nabíjí pušku. Flanders odchází z krytu, zavře za sebou dveře a zpívá si.

Flanders zpívá: „Que serra serra, co bude, to uvidíš. V životě se neztratíš, que serra serra.“

V bunkru je zaražené ticho. Všichni po sobě koukají.

Vočko (po chvíli): „Hele, mám nápad. Něco si zahrajem, ať zabijem čas. Já napodobím nějaké domácí zvíře a vy budete hádat, co by to mohlo být.“ Odkašle si a spustí neidentifikovatelný skřek.

Wigunn: „Bylo to prase.“

Bart: „Kráva, ne?“

Líza: „Byl to poník.“

Krusty: „Ne, to byl bejk, takovej ten vyleštěnej.“

Selma: „Vyleštěný býci nejsou, to je přeci vůl.“

Doktor Dlaha: „Asi má pravdu.“

Otto: „Jste blázni.“

Námořník: „Co je ti do toho.“

Otto (rozčileně): „Co je mě do toho?“

Všichni se začnou strašně hádat a strkat do sebe.

Marge: „Přestaňte přece. Copak nevidíte, že nás ta hra na domácí zvířata úplně rozhádá?“

Všichni zmlknou a zvenku se ozve Flandersův zpěv: „Que serra serra, co bude, to uvidíš, v životě se neztratíš.“

Marge: „Řekni Vočko, byla to kachna?“ Všichni se začnou znovu hádat.

Homer: „Tichoooo! Nechte už toho! Já už to dýl nevydržím. Nenechám tam toho hrdinu zemřít samotného. Jsem vámi šokovaný a znechucený. Zvláště pak jeho dětmi. Já jdu ven za ním.“ Vyleze ven a třískne za sebou dveřma, pak ještě jednou nakoukne dovnitř: „A byl to osel.“

Vočko: „Má pravdu.“

Skinner: „S tím oslem?“

Vočko: „Ve všem, krucinál. Počkej, počkej Homere! Já chci taky umřít.“

Apu: „Jesti jde on, tak já jdu taky.“

Barnie: „Já taky.“

Ostatní se spontánně přidávají a všichni opouštějí bunkr.

 

Kopec nad Springfieldem

Flanders stojí na kopci a zpívá: „Když já byla malá, já mámy ptala se, jak budu žit. Budu-li hezká, peníze mít, budu si dobře žít?“

Ostatní občané Sprngfieldu běží do kopce za ním a přidávají se. Všichni sborově zpívají: „Que serra serra, co bude to uvidíš, v životě se neztratíš, que serra serra.“

Starosta Quimby ukazujíc k obloze: „Pryyyč!“

Je vidět kometa vstupující do atmosféry, žhaví se a rozpadá.

Marge: „Jo!“

Líza: „Rozpadá se!“

Kometa shoří až na malý kousíček, který zasáhne sondážní balón Jsem prdeláč Skinner a ten praskne. Zbytek komety vletí přímo do Flandersova bunkru, který okamžite spadne. Všichni vyděšeně zaječí. Kometa se odrazí a vyletí na kopec, kde dopadne přímo před Barta. Ten jí popadne a strčí do kapsy.

Líza „Jsme zachráněni!“

Všichni ostatní jásají.

Selma: „V takových chvílích si uvědomíš cenu života.“ Spolu s Petty mocně potáhnou z cigarety,

Vočko: „Pojďte podpálit observatoř, ať už se to nikdy víckrát nestane.“ Všichni běží k observatoři, jen Simpsnovi zůstanou na místě.

Líza: „Nemůžu uvěřit, že ta kometa shořela díky vrstvě smogu, proti které jsem loni demonstrovala.“

Bart: „Ale uvědomujete si vůbec, že se stalo přesně to, co náš táta předpovídal?“

Líza: „Jo, táta měl pravdu.“

Homer: „Já vím děti. A mám z toho hrůzu.“

Skloní se a obejme Barta s Lízou. Všichni se vyděšeně rozklepou.

 

Závěrečné titulky

Pod titulkami hraje instrumentální verze skladby Que Serra Serra

 © Martin Tichota

Jedna odpověď na "Bartova kometa"

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *